Spřízněné weby:

Pohlednice jižního Valašska




Facebook stránka

Historie Valašských Klobouk

Podle pověsti získaly Valašské Klobouky své jméno díky místu, kde se u studánky (současné kašny) scházeli páni z brumovského hradu během honů a pro lepší orientaci zde nechávali své klobouky zapíchnuté v zemi na holích. Scházeli se tedy u Klobouku a tak také později pojmenovali nově založenou osadu. První písemná zmínka je z roku 1241, kdy u Klobouk tábořil se svým vojskem Bedřich Babenberský během vpádu tatarů (přesněji Mongolů).

Původní Klobouky trpěly často povodněmi, proto byla Rychtářem Ješkem okolo roku 1340 na kopci vystavěna osada nová. Začínají se tak rozlišovat Staré a Nové Klobouky. Významným mezníkem byl rok 1356, kdy Nové Klobouky získaly městské právo hradištské. Například právo tržní měly ale Staré Klobouky prokazatelně dříve. 14. Dubna 1409 nařídil uherský král Zikmund, aby se obě města spojila. Kvůli sporům mezi obcemi k tomu došlo až v roce 1423.

V šestnáctém století se objevují zmínky o Kloboukách především v souvislosti se změnou majitelů brumovského hradu. Společně s ním putovali do rukou několika různých pánů také Klobučané jako jeho poddaní. Zejména panování Adama Lomnického, který daroval městu důležité svobody a výsady, je považováno za období rozkvětu. Naopak katastrofou byly pro kraj uherské války, především loupeživý vpád Petra Pálffy až ke Kloboukám v roce 1559. Zajímavá je také zmínka o založení klobuckého špitálu a to konkrétně v roce 1570 nebo 1579. Na přelomu 16. a 17. století přichází do kraje jezuité a dochází k rekatolizaci obyvatelstva.

Po bitvě na Bílé hoře přišly těžké časy. V roce 1622 raboval ve městě Betlen Gábor a v roce 1623 Kozáci. Následovala třicetiletá válka, která se ale konkrétně Valašských Klobouk příliš nedotkla. Ještě hůře bylo Klobučanům během útoku Tatarů roku 1663. Při třetím v pádu bylo celé město vyloupeno a vypáleno. Následovaly opakované vpády uherských povstalců, kterým se také několikrát Klobučané postavili. Střety ale nedopadly dobře a město bylo opakovaně drancováno. Když na povstalce táhla císařská vojska, nechovala se ve městě o moc lépe. Mezi léty 1703 - 1710 ale přišly časy nejhorší. To na Moravu vpadl sedmihradský kníže Rákóczy. Město se pak z ničení a krutosti jeho hord vzpamatovávalo dlouhá léta. Z tohoto období se zachovalo několik památníků jako Hložecká kaple nebo Andělíček.

Teprve ke konci 18. století začíná kraj opět kvést. Například v letech 1771 a 1772 došlo k rozsáhlým opravám kostela. V roce 1783 pak císař Josef II. potvrdil městu veškeré tržní výsady a přidal týdenní trh na každou středu. Tyto výsady pak potvrdil v roce 1793 také císař František I. Ve druhé polovině 18. Století bylo vystavěno také několik významných památek jako Mariánský sloup nebo Červený dům.

Rozkvět pokračoval i ve století devatenáctém. Mimo jiné v roce 1851 se Klobouky staly sídlem okresního soudu a berního úřadu, roku 1887 byla založena městská spořitelna a roku 1888 zřízena telegrafní stanice. Je možné také sledovat výrazný vzestup místních podnikatelů a továrníků. Opět ale přišla katastrofa a to konkrétně v roce 1896, kdy shořela více než polovina města (většina domů byla dřevěných). Při následné obnově města pak byla vystavěna například Bratmannova vila nebo současný Městský úřad (Hornův dům). Architektem těchto staveb byl klobucký rodák Hubert Gessner, který později působil mimo jiné ve Vídni, kde vybudoval řadu světoznámých staveb.

Zdroj informací: PEŘINKA, Vácsl. Frant., Vlastivěda Moravská, II. místopis, VAL.-KLOBUCKÝ OKRES, 1905. 277 s




Pokud nabízíte jakékoli pohlednice z Valašska, napište mi prosím na j.kupcik@volny.cz. Kromě starých pohlednic sbírám také staré bankovky, které někdy platily na našem území. Odkoupím také konvoluty (větší množství) bankovek za rozumnou cenu. Případné nabídky posílejte na stejný e-mail.